Jak funguje dnešní platební karta?

Moderní platební karta obsahuje čip, který při kontaktu s platebním terminálem zahájí konverzaci mezi bankou klienta a bankou obchodníka. Jestliže je na kartě dostatek kreditu k dokončení transakce, předá terminálu potřebná data a platba je autorizována. Uskutečňované transakce jsou z bezpečnostních důvodů zašifrovány.

Jak to všechno začalo?

Koncept úvěru vznikl již kolem roku 3000 př. n. l. ve starověké Mezopotámii. Dokazují to nápisy na hliněných tabulkách, které vykazují potvrzení o pozdějších transakcích (tj. o transakcích na dluh). O pěknou řádku let později na Divokém západě zase obchodníci vydávali speciální mince a malé destičky jako potvrzení o půjčce. Farmáři si tak mohli nakoupit, co potřebovali, a zaplatili, až když sklidili úrodu.

První kreditní karta, jak ji známe

Jednou z prvních verzí klasické karty byl kovový štítek ve stylu psí známky, který svým zákazníkům vydávaly obchodní domy již ve 30. letech minulého století. Podobně fungovala i takzvaná obchodní karta Diners Club, díky níž si zákazníci klubu nechali zapsat útratu na podnik a hradili ji později, a to jednou měsíčně. V roce 1958 společnost American Express vydala první kreditní kartu v podobě kartičky, jak ji známe dnes. O rok později Bank of America vyhotovila karty s předschváleným limitem 300 dolarů, které se velmi rychle rozšířily po celých státech a získaly si hojnou oblibu hlavně občanů střední třídy. V roce 1976 Bank of America nazvala svůj produkt Visa.

Vývoj technologie kreditních karet

Katalyzátorem popularizace kreditních karet byl vynález magnetické pásky, kterou v 60. letech 20. století na kartu nažehlil inženýr společnosti IBM Forrest Parry. Díky tomu mohli zákazníci poskytnout své údaje přímo na místě prodeje za pomoci platebního terminálu. Tuto metodu platby ale bylo snadné zneužít, vynalézaví zloději si brzy pořídili vlastní čtečky a umně okrádali majitele karet o jejich data. Spolehlivější ochrana plateb byla vyvinuta ve Francii v roce 1984, kdy se do karty zabudoval mikroprocesor, který kooperoval pouze s oficiálními terminály - později se ještě přidalo další ověření pomocí PIN kódu. Zatím nejvýznamnější pokrok přišel společně s bezkontaktními platebními systémy. Technologie Near Field Communication (NFC) díky rádiové frekvenci umožňuje kartu uložit do chytrého telefonu a dalších nosných zařízení.