Tvorba STRWÜÜ často čerpá inspiraci v odkazech a symbolech vycházejících z kontinentální i východní filozofie a stejně jako filozofie se může na první pohled zdát těžko srozumitelná. Umělecká dvojice svá díla neinterpretuje, nenabízí návod, jak je chápat. Jako by jistá neuchopitelnost byla vstupním předpokladem jejich performancí. O to větší důraz je ale kladen na prožitek jejich představení v konkrétním čase a prostoru.

Sami sebe představují jako ty, kteří "unesli rostlinu, během animace ji snědli a předvedli performanci s obřím leknínem v jezírku. Ukryli neslyšitelné zvukové objekty, používali jeden druhého jako loutky a trávili dlouhou dobu tím, že se pomalu pokoušeli posouvat vpřed klacík. Vytvářeli proměnlivé obrazce ze zvířat, starým tiskárnám opatřili protézy a nechali v obrovské hale kroužit čínské píšťalky na holuby. Navazovali provázky tak, aby vznikaly zvuky, nechali pršet hmyz a vyprodukovali velmi nestálý hluk. Přemostili čas, aby vytvořili vesmír, zabydlovali průmyslové budovy během oscilace a přinutili vzduch tančit. Zbavili větráky chladícího účinku, vařili pryskyřici, aby vyvolali tření, a utopili mycelium v žalozpěvech."

Jejich výstavu v galerii G99 tvoří poloprůhledné stěny a sloupy, vytvářející labyrintové struktury. Ty jsou neustále nafukovány bzučícími ventilátory a pevně ukotveny kameny. Jsou vybaveny citlivými sonarovými systémy, které zaznamenávají lidský pohyb. Když kolem nich někdo projde, pomalu se začnou hroutit, čímž potenciálně a dočasně blokují cestu někomu jinému.