Výstavou provází ilustrativní produkt - kokosový olej. Titul Cold-Pressed, Low-Heat (za studena lisovaný, balený při nízkých teplotách) pak odkazuje na specifickou jakost této superpotraviny. Tuk, který se pro své unikátní vlastnosti řadí k produktům se širokým spektrem vnitřního i vnějšího použití, se stal synonymem zdravého životního stylu. Je panenský, organický, veganský a košer.

"Kokosový olej je pro nás typickým příkladem toho, jak se mění náš pohled na hodnocení kvality. Vystavená díla nazýváme komoditami a tím jim především přisuzujeme funkci nositele kvality. Běžný spotřebitel má totiž obtíže vyjádřit, co pro něj znamená, ale je schopen kvalitu vnímat, když ji vidí," popisují sestry Dostálkovy. Ve srovnání s jinými běžně používanými tuky se kokosový olej v současnosti jeví jako kvalitnější. Hodnocení lipidů se v čase a místě paralelně vyvíjí, stejně jako posuzování kvality v umění.

"V galerijním prostředí jsme se rozhodly spojit dva světy: spotřebu a kulturu," vysvětlují autorky koncepci výstavy. Vycházejí přitom z předpokladu, že spotřeba je kulturní proces. "Spotřeba a kultura jsou na sobě vzájemně závislé. Prostřednictvím spotřeby nejen zajišťujeme svou fyzickou existenci, ale také udržujeme v chodu určité kulturní procesy, především ty, jež souvisejí s vyjadřováním individuální identity," citují filozofa Pavla Zahrádku, který se vedle filozofie umění zabývá také teorií spotřební kultury.

Daniela a Linda Dostálkovy nezastávají jen roli kurátorek, jako spíše spoluautorek a zároveň zadavatelek. Oslovení umělci potom téma výstavy pojednávají v šestici přístupů: prostředí, civilizace, komunikace, flexibilita, materialita a interpretace. Sestry Dostálkovy ve svých dílech prozkoumávají pohyblivé hranice mezi světem umění a jeho institucionálními strukturami. Stéphanie Lagarde za využití vyjadřovacích prostředků, jako je znaková řeč nebo pískání, prozkoumává naše snahy o uchování znalostí a kulturního dědictví. Tvorba Dana Walwina se odráží od pozorování detailů, které potom reflektují nestálost forem. Přístup Milana Housera, jenž se věnuje abstraktní malbě prolínající se s objektovou tvorbou, připomíná spíše výrobu než jedinečný tvůrčí proces. V tvorbě Nory Turato, využívající všestrannosti jazyka, se stírá hranice mezi soudobou hudbou a performancí. Soudkyně Ústavního soudu Kateřina Šimáčková potom pro výstavu připravila text s názvem Kvalita interpretace.