Práce brněnského výtvarníka Pavla Korbičky (*1972) jsou charakteristické úvahami o prostoru. Korbička ve své tvorbě vychází z minimalistických sochařských a instalačních forem. Pracuje s prostorem, s jeho estetickým potenciálem, ale také s pohybem a orientací člověka v něm. V konkrétních případech jej zajímá skrytý řád a význam místa, kterým je inspirován. Výrazné postavení v jeho autorské práci má barva a světlo, přičemž explicitně nepracuje s jejich možnými významovými a spirituálními obsahy. Zabývá se obecnými, psychofyzickými vlastnostmi tělesnosti, často pracuje se záznamem a stopami pohybu. O Korbičkově tvorbě tak lze mluvit jako o výtvarně performativním projevu s přesahy směrem k hudbě nebo tanci. Finální podoba Korbičkovy tvorby je také často výsledkem týmové spolupráce.
V kombinaci s velkoformátovými světlovodivými deskami vpisuje do zvolených míst prostory zcela nové, které mění perspektivu vnímání. Vstoupí-li divák dovnitř instalace, ocitne se v pulzujícím světelném labyrintu, který ho může dovést na pokraj vlastní fyzické nerovnováhy a tím k hlubšímu uvědomění sebe sama.

Autorská výstava, kterou Korbička pro brněnský Dům umění připravil ve spolupráci s Miroslavou Hájek a Terezií Petiškovou, bude sestávat ze čtyř významově propojených fyzicky přístupných staveb z dutinkového polykarbonátu, nasvětlených barevným neonovým světlem. Barevnost se bude proměňovat s prostorovým členěním galerie, aby docházelo k posilování simultánního kontrastu mezi jednotlivými sály, zároveň bude užito kontrastů studené a teplé barvy, posilujících rozdílnost prostorového vjemu. Filosofické kategorie prostoru a času díky světlu rozehrávají performativní hru, která nás nutí redefinovat naši pozici ve světě, kde prostor sám není daností, ale děním se.